Je tu 1.minikomix. Chtěla sem udělat jeden s koňma ale pak sem si uvědomila, že už koně v simíkách nemám :( A tak sem chtěla udělat komix s babičkou ale pak sem si uvědomila že nemám lektvar na duchy :( No a tak sem z toho vykouzlila Universitní lásku. Asi to nebude moc zajímaví ale mohlo by. Každopádně ty 2by byly ohodně zajímavější!! Tak se můžete pustit do čtení:)

Tohle je náš dům..Nesnáším ho hlavně proto, že tam je moje máma a můj otčím. Oba sou fakt hrozný ale o tom někdy jindy..
klik na cč..

To jsem já Susi Weewlesová. Většinu času trávím tady v mém pokoji myšlením nad sama sebou a nad rodičema. Moc dobře vím že mně nesnášejí. A taky to dávají najevo. Přehlížejí mně, jako bych nebyla. A když se mnou mluví tak na mně řvou. Co ještě říct...Jsem styl EMO a rodiče EMO nesnáší.

Tohle je moje matka Jess Kilimangárová. Předtim než si vzala otčíma byla v pohodě ale teď je to zrůda jako on. Měla mně ve 30ti letech takže už jí tlačí na padesát..

A tohle je ten otčím Doughter Kilimangár. Asi si říkáte proč máme jiný příjmení. No já sem nechtěla to jeho a tak sem si nechala taťky příjmení. Je o hodně hezčí něž tadyta úchylnost..
A teď k mojemu příběhu. Můj život byl jako z pohádky. Až do té doby, než mi zemřel taťka a máma si našla přítele se kterym potom měla svatbu. Já sem byla proti ale co dneska slovo teena znamená..obvzlášť v naší rodině.
Jako každý den sem seděla v mém pokoji a přemýšlela, když mě ale vyrušil mámin hlas..

,,Susi!! No tak Susi! Pojď dolů!" ,,No když už du." Co zase mohli chtít?? Zas nějaký kydy že mám špatný známky. Ale tohle sem fakt nečekala.

,,Sedni si" ozval se otčím. A tak sem si sedla.

,,No..Tak co potřebujete?" zeptala jsem se, ale máma mlčela. Až za chvilku se ozval otčím.

,,Víš...musíš se odstěhovat!" vyklopil otčím. A to sem vážně nečekala!

,,Cože? Odstěhovat? Proč? A vážně to chcete? A kam mám jít? Vždyť....Je mi tepr 16!" vyhrkla sem. Tohle byl vážně šok. Nevěděla sem že to zajde tak daleko. Panebože to je jen vtip? A co když ne? Hlavou mi lítali milióny otázek.

Ale teď se zase ozval otčím. ,,Prostě se odstěhuješ pryč z města. Třeba na universitu. Sem se už nemůžeš vrátit.Asi neni vhodná chvíle na to, abysme ti řekli proč.." Ale to už sem musela vybuchnout!

,,No dobře! Odstěhuju se ale řeknete mi proč! JInak se nehnu z místa! Klidně pudu na universtu ale sem se pak vůbec nevrátim. Věděla sem že mně nemáte rádi ale myslela jsem že to tak daleko nezajde! Jste vážně hrozní rodiče a já už to chci rozhlásit celému světu. Kvůli vám nemám kamarády ani kluka. Za celí svoje dětství sem měla asi jen Lauru ale ta je mrtvá! Kvůli vám! Vy jste jí zabili já sem to viděla! Jste vážně hrozní rodiče a teď mi laskavě řekněte proč mám odejít!" Měla jsem na jazyku ještě pár tisíců slov ale to už sem zadržela.

,,Grrrr. Ty to pořád nechápeš? Musíš vypadnout protože, protože.." její hlas se ztišil ale pak zařvala: ,,Protože každý říká že seš čarodějnice a ničíš rodiny. Proklínáš děti a tvoji kamarádi zemřou do tří dnů! Tys to nikdy neslyšela? Chápej mně. Kdo by chtěl bydlet se zrůdou!" TeĎ se ale zarazila. Asi to nechtěla říct ale vyklouzlo jí to.
,,Aha tak se zrůdou.." řekla jsem se slzami v očích. ,,Dobře tak já půjdu na universitu ale mě tu nikdy nečekejte. Přece vám nebudu ničit rodinu. Já vím že seš těhotná. Ale tohle mně hodně zklamalo." vyhrkla jsem a utíkala jsem k telefonu s očima plných slz. Byl to hrozný pocit že vás rodina, i když špatná nechce. Ještě dnes půjdu na universitu. O týhle rodině už nechci nikdy slyšet...











ty jo to je super komiks :)