
Tak, máme tu další dílek, takovej smutnej

...to je vprdeli, to jsem pos*ala... řekla jsem si.
- Máma: Tak co Mo, kolik ti ten chlápek dal?
- Mo:No víš mami..já...
- Máma:No neříkaj mi, že jsi tam nebyla!
- Mo:Ale joo, byla ale..víš j...jsem ze ty peníze..šla do kina.. :/

- Do kina? Za takovou kravinu jsi utratila naš epeníze? Víš přece jak na tom jsme! Jak jsi to jen mohla udělat, Moly!
- Ale...mami...já..se ti hrozně omlouvám, já to napravím, uvidíš!

- No to si piš, že to naparavíš, ale teď mi jdi z očí!
- Ale mami...
- Padej!

Tak jsem šla... šla jsem ven a přemýšlela, jak to udělat, aby jsem se s mámou udobřila, ale když jsme přišla domů, čekal mě šok!

Máma ležela nehybně na zemi.
- Mami, mami probuď se, co se stalo, mami!!!
Nic....neragovala
- Maminko, prosím vbuď se, já to všechno naparvím, budem s emít dobře, prosím, jen se vbuď, mami!!!

Nic....máma se ani nepohnula, nedýchala...
- Nééé to snad není pravda, nemůže to být pravda, mami, nemůžeš umřít, co budeme s Luou dělat, nééé

Ale už bylo pozdě..ve dveříh se objevila smrtka s kosou. Nemohla jsme tomu uvěřit a ani jsem nechtěla. To nám přece nemůže udělat! Měli jsme se sice špatně, ale pořád to ještě šlo ale teď? Co sáma bude dál?

Pak se setmělo a já jen pozorovala, jak z tohohle hnusnýho světa odchází můj nejmilovanější člověk - máma. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit - ani jsme se s ní nestačila rozloučit!

Asi po půl hodině jsem slyšela troubení auta. Sousedi asi zavolali sociálku, když se dozvěděli, že máma už nežije. Takže teď můjdeme s Luou do děcáku. Paráda!

Ta ženská od sociálky vzala Luu z postýlky. Chudák Lua, ani neví, že máma už není mezi náma. ALe možná je to tak lepší. Kéž bych to taky nevěděla...

Neochotně jsem lezla do auta. Byloto celý jako zlej sen. Tak jsme se toužila probudit,ale nešlo to. Nebyl to totiž sen, ale skutečnost!

Seěla jsme tam a dívala se z okna. Poád jsme tomu nemohla uvěřit. Máma tu není.

A pak jsme se rozjeli. Asi naposledy jsem viděla náš dům. A co bude dál? To netuším....











wow!fakt smutný :-/