1. března 2009 v 15:14 | SIMS team(Claydýý)
|
Tak a máme tu další dílek ;)
KONEC MINULÉHO DÍLU:
..a Chrise jsme obejmula. Bylo to s ním tak krásný. S ním jsem zapoměla na všchny starosti a problémy. Kdybych mohla byla bych s ním pořád. Ale on teď mus domů. DOMŮ za svou RODINOU... rodinou..hm... :´(
Druhý den jsme se už na pokoji nudila, protože jsem tam byla sama a ta nemocnice je celkem malá a je tam jenom jedno dětský oddělení kde jsme jenom já. Všichni ostatní totiž jezdí do nemocnice v New Orselu (to jsem si vymyslela xD) a sem skoro nikdo nechodí. Je tu jen pár domů a tanhle nemocnice. No a taky děcák v kterým jsem nějakou dobu žila.
No a protože jsem se nudila napadlo mě, že zavolám Niky.
V telefonu to pípalo a já jsem zase začínala mít ty hnusný myšlenky..až mě z toho vytriskly slzy.
A pak pípání ustalo a ze sluchátka se ozval známí hlas..."Ehm..dobrý den kdo je u telefonu?"
"Jsi to ty Niky? Tady Moly.." řekla jsem do mluvítka "Jéé ahoj Moly já jsme tak rád aže tě slyším!"
"Jj...prosímtě Niky, potřebovala bych s tebou mluvit o...no pro mě celkem závažné věci.."
"A je to na dlouho?" "Nooo...celkem jo.." řekla jsem "Hele Moly teď nemám moc času, ale Janett jede asi za hoďku do New Orselu nakoupit tak by mě vyhodila u nemocnice.."
"Vážně? To by jsi byla mooooooc hodná, tak za hoďku?" "Jojo, už se těším tak papa"
A hned jsem se cítila líp. Když jsem v nemocnici sama tak na mě vždycky padají takokový hnusný deprese...dokonce bych řekla že mi bylo fakt dobře :)
A pak konečně uběhla t anekonečná hodina a já jsem konečně uviděla z okna Niky. Byla jsem vážně hrozně ráda že se za mnou stavila. Aspoň už nebudu muset jen tak sedět na posteli a propadat hlubokým depresím...
Šťastně jsem vyběhla ze dveří. "Ahooooj Niky, konečně jsi tady!"
"Ahoj Moly, mám pocit že už jsem tě neviděla věčnost!" vypískla šťastně Niky. Padli jsme si do náručí a pak Niky začala cosi mluvit o tom jak mám dlouhý vlasy a tak xD
Připadala mi tak šťastná že mě vidí a já jí teď mám říct ž emůžu každou chvíli umřít? Hmm..paráda!
Ale než jsem něco stačila říct přiřítila se k nám doktorka: "Moly...ty máš návštěvu? No dobře, ale jen půl hodiny protože pak musíš na vyšetření ohledně té tvé nemocni takže..jen půl hodiny!" řekla a zase odešla. Dívala jsme se do země a když jsem oči opět zvedla ucítila jsem Nikin pohled. A hned potom následovala otázka kterou jsme tak nějak čekala - "Moly, jaké tvé nemoci?"
"No víš.. já..jak jsme tenkrát jela s Janett do nemocnice tak jsem v čekárně omdlela tak mi udělali jakýsi vyšetření.. A zjistili že...že mám nějakej blbej nádor na mozku.." - a to bylo všechno co ze mě vylezlo. Když jsme se pak Niki podívala do očí zaregistrovala jsem její vystrašený pohled..
"A-a..a t-ty..nemůžeš u..u..umřřít, nne?" vykoktala ze sebe a hlas se jí chvěl.
"Nebój, jasně že nemůžu u..umřít, to přece..nejde" řekla jsem optimisticky ale sbevědomí ve mě pravda moc nebylo. Ale nechtěla jsem Niky strašit.
"V..vážně?" zeptala se mě nejistě. Moje odpověď ji podle všeho asi moc neujistila. No ani s ejí nedivím, mě taky ne! "No...já..snad..snad ne.." řekla jsem už ne tak jistě jako předtím.
....pak jsem radši převedla řeč jinam, ptala jsem se jak se má Janett, Peter a taky Tom a jestli Nina pořád prudí a tak...
No a půlhodina uběhla jako nic a Niky musela jít. Tak bych byla ráda kdyby ještě zůstala, ale co se dalo dělat. Ale ještě než jsme se rozloučily podala mi Niky nějakou obálku "Na, Moly. Tohle ti posílá Chris. Dal mi to když se stěhoval z děcáku, že prej tě určitě navštívím :)"
"Jéé..no díky" řekla jsem nadšeně.
"Tak ahój" řekla Niky "Čáááu, bude se mi stýskat"
A když Niky odešla sedla jsem si na lavičku a začetla se do dopisu od Chrise.
"Ahoj Moly. Píšu ti, protože se mi po tobě moc stýská :) A taky jsem ti chtěl napsat o..."
- Co jí Chris píše?
- Jak to všechno dopadne?
wow!fakt super.Už se mco těším na další dílek