

Asi po 200 metrech jsem se zastavila.Doělo mi,že takhle nikam nedojdu.Zbývalo mi jediné místo kam jít...

Rozhodla jsem se,že je to přeci jen moje poslední možnost.Popošla jsem o kousek dál,abzch měla prostor.Snad se mi to povede.Už jsem to dlouho nedělala.

Napřáhla jsem ruce před sebe a pronesla:Seqa cal for colocar-lo onde eu quere, o casa negras é.Seqa sra prata bola na Mira.

Z rukou mi najednou vystřelilo...sluneční světlo?Dívala jsem se za ním.co jsem si pamatovala teď by se tady měl objevit takový slu...

No,najdenou se tady objevil.Byl nádherný.Dívala jsem se odkud vzchází.Vypadalo to že přišel z toho zbytku mraku.Vstoupila jsem do něj a než jsem stačila říct "agora" už jsem se přemístila.

Objevila jsem se přímo před těmi velkými,starými,mohutnými dveřmi,které jsem ye srdce nenáviděla.Ale vstoupit jsem tam musela.

Zabrala jsem za kliku a dveře zavrzaly.Byly těžké jak těch 15 slonů,což je prý buď šířka nebo výška kina IMAX(:D).Pomohla jsem si tím jednoduchým kouzlem co udělala i Katrin při návštěvě u "mě".

Vstoupila jsem jak ňáký kovboj v těch westernách a rozhlížela se.Obyčejně tu Loira(čti Loára-řeka)má nějáké "služebnictvo" a vězně.

Ale ano.přišla mě "velkoryse přivítat" jedna žena v šatech z...lístků?
"Dobrý den!"řekla jsem s možná až moc přitroublým úsměvem.
"Dobrý?!Holka vy si koledujete!Proč jste sem vůbec šla?Vypadněte a to hodně rychle!"řekla varovně.
"Poslyště,něják moc se mi sem nechce,ale..."
"...musím."dořekla za mě.

"Když nevěříte mým slovům,věřte aspoň tomuhle obličeji."řekla s pohledem "jděte dokuď můžete"
Koukala jsem se na její světle růžové oči,poškrábáný obličej a její ohnivě rudé vlasy.Musela být nádherná,než přišla sem...Takhle bych sice opravdu vypadat nechtěla,ale co mě vlastně čeká jinde?Protivná,zlá,stále se snažící o pozornost Katrin?Či pytle s odpaky?Je tu sice Aron a Robin...teprve teď jsem si vzpomněla."Ti se beze mě obejdou."řekla jsem až moc hlasitě."Dobře."řekla ta holka a sedla si na jediný kus nábystku,který tam byl.

Rozhlížela jsem se,kde je vchod do "její" místnosti.Viděla jsem ňáké dveře.Rychle jsem vyběhla,aby se nezavřelzy.Vypadaly jako vstup do vezení,ale to tady všechny dveře.I když bíle stěny se snažili o opak.

Dveře se už ale,než jsem tam stihla doběhnout,zavřely.Naivně jsem zabrala za kliku a doufla,že půjdou otevřít.

Kupodivu šly.Uvnitř seděla na hromadě špinavého prádla a oblečení ňáká žena v bílém,s povně modrým obličejem.

Měla sklopenou hlavu a tak jsem jí do obličeje neviděla."Stříbrná" paní jí asi ohohlila hlavu.V podstatě,mě to před lety udělala také...

"Jsi volná!Dveře jsou otevřené!"řekla jsem jí s úsměvem.Myslela jsem,že bude radostí bez sebe a poděkuje mi.Ale,ouhá!Zase chyba lávky.

Pohlédla na mě.Měla strašně velké,rudé oči.Na tváři ty slzy měla už doslova vyryté a ty bílé šaty,byly asi původně svatební.Vlastně mi oproti ní mi nic "Stříbrná" neudělala...

Soucitně jsem na ni pohlédla,ale hned jsem ucukla pohledem.Byl na ni strašný pohled,ale bylo mi z něho jasné,že i kdyby utekla,asi by jí to moc nepomohlo...chtěla jsem jí pomoc,ale musela jsem spěchta.

Už jsem ale dál nesměla ztrácet čas.Vyběhla jsem jako vítr k těm druhám dveřím,které tam byly.

"Stříbrná" se dívala na minulost a osudy lidí k pobavení.Byla zlá a nemilosrdná,i když tak na první pohled vůbec nevypadala,ale byla to moje poslední možnost...

Postavila jsem se k bráně,kupodivu nebyla začarovaná kouzlem a dalo se jí volně projít."Neruším?"byla moje první slova při vstupu."Jasně že rušíš ty náno hloupá!"mluvil mi hlas v hlavě.Ale nebyl to můj hlas,ale její.

"Konečně jsi tu,Maybellin.Už na tebe dlouho čekám"řekla s pohrdáním v hlase.Místnost byla celá bílá a prázdná,až na pár lustrů,koule a křesla."Já taky."což byla celkem pitomost.

"Ty,obyčejná čarodějka a dovolovat si na mě...to se mi nebude líbit."řekla a ušklíbla se.Vypadá to,že před svými problémy neuteču nikam.A před nepříemnými lidmi taky ne."Tak už mi ukaž tu minulost,chci ji změnit!"připomněla jsem ji důvod,mě návštěvy."Může to být nebe...no,jasně,už jdu."řekla a obrátila se ke kouli.

Njedřív se strašně řehtala.I já se musela držet abych se neřehtala.Ale věděla jsem,že by to nebyl dobrý nápad a tak jsem se radši dusila.

"Pasado veñen aquí!"konečně začala mluvit normálně(tentokrát i s překladem :D:Minulost ať příjde sem!)."Konečně!"řekla jsem,ale ani mě nezačarovala.Vypadalo to,že mě ani neslyšela.

Najednou vše kolem mě zmizelo.Objevila se jen ňáká bílá záře a kromě ní a mě,zmatené Maybellin tu nebyl nikdo...
- Kdo přesně je ta "Stříbrná"?
- Kam se Maybellin dostane?
- Ublíží ji někdo?(xD)











-strašidlo
-do mučince
-jo, střískáj jí
D