
Nový komix.Doufám,že se vám aspoň trochu zalíbí :)
P.S.Omlouvám se za přebývajcí popis např. sporáku xD

Každý večer,hned po brigádě v knihkupectví,projíždím ulicemi tohohle ztrouchnivělého a dávno zapomenutého městečka,abych nemusela hned domu.Nestojí mi to za to.Nemám nic.Matka mě nesnáší,ve škole propadám,protože nemám čas se učit a usínám při hodině.Ani kamarády němám,kterým bych všechno vypovídala.Dokonce ani zvíře,matku,otce,rodinu...

Byla jsem ale i malá.Malá a hlavně šťastná.Dnes už bzch na tohle slovo odpověděla už jen "co to je?".Matku prostě opustil.Co jiného se taky dalo čekat,věčně ji,vlastně nás provazí smůla.

Tehdz ale byla jiná.Možná měla smůlu a byla nešťastná,ale ne smířená s osudem.Chtěla se bránit,byla připravena na každou výzvu života,uchopit malou kapku šance...a přitom se starat o jedno uřvané dítě...o uřvanou Gigiu[čti Džigiu].Divné jméno...ani nevím proč mi ho dala.Přece sama má takové obyčejné a nicneříkajcí jméno Ema.

Tehdz jsem měla svou matku opravdu ráda.Ona mě tehdy asi taky,dokud jsem nevyrostla a matka mě začala nenávidět.Změnila se,ale taková byla v nitru vždycky.Jednoduše zlá...

Bohužel,naše město...městečko je mále a tak jen Ach jo a výdech a nádech...

"Co takhle třeba věčeře?",vykřikla po mně matka.
"Hned...hned.",řekla jsem přiškrceně a okamžitě vešla k ledničce.
Matka byla yjevně nespokojená,neměla za co mi vynadat.Přišla jsem včas,neodmlouvala,nic...však ona si stejnak něco najde,pomyslela jsem si.Jestli ne dnes,tak určitě zítra..nebo pozítři a nebo napořád.

Sýr.Co taky jiného,než starý sýr a sražené mléko.Nic jiného teplého,než tenhle starý,otrhaný a drasajíc kůži,než tenhle svetr nemám.A proto si na ten svetr musím vylít mléko.Krájím sýr,krajím,krajím,krájím...

Na náš stařičký a opotřebovaný sporák položím mísu.Všechno je tady v tom domě opotřebované a staré...v celém městě je vše opotřebované a staré.Žádná pětihvězdičková kuchařka nejsem,jak taky,když máme sotva na zaplacení účtu,dluhů...

Otočím se a moje umaštěné vlasy zavlají.Nechci aby mě viděla brečet.Určitě by se mi vysmála a ten výsměch od všech stran mi stačí.Jediný spolehlivý přitel je moje kolo,ale to si se mnou asi těžko promluví...

"Tak bude to už konečně?!".Trhla jsem sebou ...nevolník... uslyšela jsem v jednom dokumentárním pořadu televize."Možná" si stěžuji,ale připadá mi to tak.to jídlo!

Ztuhla mi čelist.Chutnalo to opravdu hroyně a musela jsem to velkými kusy skousat.Koneckonců co čekáte od hnusného sýru a sraženého mléka a taky takové nemožné holky jako jsem například já...

Po večeři jsem umyla nádobí.Účty na vodu jsme už dlouho nezaplatili účty za vodu a za chvíli nám ji určitě vypnout.A jelikož pijeme i vodu z kohoutku,tak už se potom nebudu muset trápit.

Vlezla jsem na svoji zrezivělou a pružinovou poestel.Zakryla jsem se tou hnusně zapajchajcí a opelichanou dečkou a téměř okamžitě jsme se ponořila do světa snů.V noci jsem se ale skoro každou minutu probouzela z nočních můr.To už si nemůžu odpočinout ani ve spánku?

Ráno jsem se nevyspalá a s jemnými kruhy pod očima probudila.Byla jsem utahaná a cítila jsem se,jak kdyby mě přejela parní lokomotiva,nebo si na mě políčila partička gensterů.

Koukla jsem na hodiny.Bylo už skoro deset a já nikde!Učitelka se zblázní,ale jen ať.Aspoň konečně budu mít rovného v tomhle ohledu.

Rzchle jsem na sebe natáhla tričko,svetr a černé kalhoty a vyběhla ze dveří k autobusu.Autobus?Co tam ještě dělá...asi takz usnul jako já.Aspoň že jeydím jen pro mě,všichni ostatní se totiž sejdou u pár lidí a jejich rodiče je odvezou v jejich novém autu...

...

Po škole ta plesnivá,polorozpadlá skořápka,která se nazýva "školní autobus".Tak jsem jela na kole,které jsem si vypůjčila...akorát že nevím od koho,ale kdo by se o to zajímal?

Zklesle přijdu domů.Nevím co mám dělat,stejnak nic nestojí za to,ale proč bych měla zbytečně přemýšlet o svém životě?Už tak skoro pořád nedělám nic jiného.

Vezmu tedy blok a tužku a snažím se malovat.Strašně miluji mýtická svtvoření,nejradši draky.Malování šlo samo,ale stejně mě to neuspokojilo.Šla jsem malovat ven,do parku.

Místo malování,jsem ale spíš pořád škrtala.Nakonec už jsem vlastně neděla ani to,jen se procházela a pozorovala okolí parku a taky rybník na kraji...tam jsem zůstala nejdýl.To,že bych se měla už vrátit mi připomnělo až moje zívnutí.

Matka už mě vyčkávala,rychle vzala noviny ze země a dělala,že jsi je čte.Typické...

Už se na mě těšila .Úšklíbla se a vykročila naproti mě ke dveřím.Cela se chvěla nedočkavostí.Připravovala se...

tentokrát to ani moc dlouhý proslov nebyl.Prostě mě jen přaštila.Překvapeně jsme vykulila oči a tou sílou omdlela a spadla na zem.

Se zaskučením,hroynou bolestí a zkřivenou tváří jsem upadla a nic dálsi nepamatovala.Tentokrát jsem aspoň neměla sny,noční můry...
...

gProbudila jsem se v chladné a zatuchlé místnosti."Naše koupelna".Dlaždice strašně studily a moje mastné vlasy a zalepené konečky vlasů mi drráždily kůži na krku."Mam je už ztvrdlé špínou".

Začal se mi zvedat žaludek z toho strašného zápachu vycházejcího z ucpaného záchodu.Tekla z něj voda,royzalujcí se po celé podlaze koupelny.

Pomalu jsem se vyhoupla na nohy a div že jsem nespadla.Těžce jsem zvedla a dala si ruku na pusu a jedním krokem vstoupila do sprchy.Opravdu nestojí za to být v koupelně déle,než je nutné.

Začala jsem na sebe pouštět ledový proud vody.Zkřivila jsem obličej a zatnula zuby.Na tu vodu se prostě nedá zvyknout.Připomína mi to moje neštěstí,můj osud.

Měla jsem chuť tloukat hlavou o zeď,rozbít si ji,prostě zničit...Vystoupila jsem ze sprchy a rychle vzala své oblečení,než se úplně promočí.

Vyšla jsem z koupelny a uslyšela ňáký hluk.Opatrně jsem nakoukla.Nic jsem ale neviděla a tak jsem s doprovodem skřípění a vrzaní dveří lehce vstoupila.Skoro by se dalo říct ladně a elegantně,ale nebyla by to tak trochu nadsázka?

Uviděla jsem tam matku...a...muže s hnědými vlasy.Mohla jsem zavřít dveře a sednout si na gauč,jakože "se nic nestalo".Matka si mě zřejmě nevšimla,mohla jsem zmizet.Ale já vykřikla a otevřela dveře ještě víc,až s bouchnutím narazily na stěnu a zase se vrátily zpět.

Oba rychle vyskočily a stáhly peřinu pod sebe."Matka s volem",udělala jsme narážku na keho "kraví" vzor.Zůstala jsem stát jako kus dřeva.Tohle nemohlo dopadnout dobře.A taky nedopadlo...

"Miláčku,počkej chvíli.Zatím jdi do vedlejšího pokoje,ano?"
"Jistě.",odpověděl a políbil ji.
"A teď ty."
"A teď já."

"Tohle je můj pokoj,ty spratku!",nebránila jsem se,nemělo to cenu.
"Za tohle..."...a bouchla mě.Plácla.Dala facku,prostě a jednoduše mě zmlátila.Tentokrát jsem se ale udržela.

Rychle jsem vyběhla z místnosti a svlékla se do spodního prádla.Usedla jsem na postel a zakryla se peřinou.Pružniny pod matrací se zhoupli a byl slyšet vřískavý zvuk.Za chvíly už jsem těžce oddychovala.Zdál se mi sen.Ani noční můra,ani hezký a šTˇastný sen.Takový nejistý...

V tom snu jsem měla přítele.Líbali jsme se,ale jakoby mu nebzlo vidět do tváře.v tom snu jsem se cítila dobře.Nebyla jsem šŤastná,ale bylo mi dobře.Nejistě dobře.Možná že i ten sen přispěl k mému rozhodnutí...

Zvedla jsem se z postele.Oblékla si svůj svetr a kalhoty a vyběhla do temné noci jen s pár stovkami...
- Líbila se vám 1.Etapa?
- Co myslíte,že bude dál?
- Jak na vás působí Gigia?
- Napíšete komentář :D?










