
Zatím provizorní úvodní fotografie :).Jinak první díl druhé série ;)

Jako na dítě na mě silně zapůsobilo to utopení matky.stála jsme tam u té břízky a koukala se jak s epomalu potapí,až jsme ji neviděla.

Nebrečela jsem,jen jsem tou hrůzou úplně ztuhla a stála tam hodně dlouho, dokud otec skoro nezačal policejní pátrání.

Teď ale nejsem u břízky,ale u baru.Nikde nebydlím a po briggádě chodím vždy sem do baru za Giny a ostatními kamarády.
"Argi,co je?Nechceš panáka?"
"Ani ne...jen jsem se zamyslela."

"Já ti ho stejnak udělám." a začala vytahovat přísady.
"No to je skvělý.Člověk řekne že nechce a oni mu dají ještě víc.."
"No tak se nečerti, prosimtě."

"Hele,známe se už tři roky a pořád si mi neřekla,kvůli čemu se tak trápíš..."
"To je na dlouhé povídání...řeknu ti to jindy..."
"To si taky říkala už několikrát..."

"Řeknu ti to jindy...ale jak můžeš pít s cigaretou v puse?"
"Cvik...co jiného."

Vzadu se Maik snažil sbalil jednu novou holku.Zdráhala se,ale jako vždycky se nakonec zvedla šla s ním tančit na to pidi "pódium".

"Už zase tady,Argelo?",slyšela jsem za mnou hlas.
"Jo,už zas,Louisi."

"Tak co brigáda?chodíš tam vůbec ještě?"
"Ano...jinak bych sem ani chodit nemohla...dobrý,ale musím už jít.",snažila jsem se vykroutit z nepříjemné situace a zvedla se ze židle.

Prošla jsem kolem Maika a neudržela jsme se a vzlykla.
"Prosimtě nech toho.Co se ti mohlo stát tak hrozného,že furt tak vzlykáš?"
"Ty to vůbec nechápeš...no nic,já musím jít."

Vešla jsem ven a únavou se svalila hnd za první popelnicí, kterou jsem uviděla.Přemýšlela jsem, jestli má život pro mě vůbec smysl,když zaslyšela zaklapnutí a zašramocení.

"Co tu děláš?",slyšela jsme Louise."Už zase ten otrava.Sice je to kamarád, ale je moc...vlezlý."
"Nic víc než ty."

"Ty tady za popenicemi...měla by sis konečně najít pořádnou práci a né brigády.A najít si bydlení a neusínat s krysami."
"Co mě všichni furt kritizujete?Mě se to takhle líbí...vlastně ne,ale to je jedno...prostě se nestarej!",obořila jsem se na něj.

Chtěl mě políbit,ale já ho jendoznačně odtáhla.
"Promiň,ale nepotřebuju utěšovat a už vůbec ne takhle.",řekla jsem a už potřetí za dnešek jsme utekla...











ppěknýý