2. března 2010 v 19:00 | SIMS team(Verbatelka)
|
Z minulého dílu: Grit vyšla ven z pokoje do obýváku, kde byl slyšet křik. Jakmile do obýváku vešla, uslyšela jsem: "Hej, Amando, co koukáte? Hm...běžte, nebo vám snížím plat!" Byl to tátův hlas. Ale co to do něj proboha vjelo?
Grit pootevřela dveře do pokoje a silně mě objala a přitom mi do ucha zašeptala: "Neboj zlato, všechno bude dobrý, jen si hezky maluj." Pak odešla.
Vzala jsem štětec a malovala. Z obýváku jsem stále slyšela otcův křik, ale slova nešla moc rozpoznat. Snažila jsem se ho nevnímat. Štětec se míhal po plátně, já míchala barvy a malovala a malovala. Ruka se mi už opravdu třásla.
Nevydržela jsem to. Hlava už mě bolela, jenže pak jsem se podívala na hodiny a zjistila, že od té doby, co Grit odešla uběhly sotva dvě minuty a mě to připadalo, jak půl hodiny. Nevydržela jsem to a stoupla si ke dveřím, abych lépe slyšela. To, co se ozvalo mi však málem vyrazilo dech.
"Už buď zticha ty hnusná děvko!" Zakřičel otec.
"Tak já, že se děvka, nevím, kdo tady koho podvádí!A nenadávej tady, vedle je Ruthi." odporovala maminka.
"A co jako já s tím! No tak tam je. Víš co sem už já dělal v jejím věku! Kvůli tobě je zaostalá! Já v jejím věku znal téměř všechny sprosťárny, věděl jsem" k čemu mi slouží ty víš co, měl jsem asi pátou holku a ona co! Nejradši by jenom malovala nějaký blbosti a víš kdo za to může?" Zakřičel rozčíleně.
"Prosím tě nech toho! Nepleť do toho ještě Aman..."
"Buď ticho!"skočil jí do řeči... "Jo, může za to ona, ta hnuska Amanda, co Ruth motá hlavu. A kdopak ji asi najmul? No kdo! Ty! Ty hnusně za**a*á k***o! Ty k**vo vom***á!"
"Nech toho, Bože, ještě že se toho nedožila maminka." řekla mamka a podívala se na obraz babičky.
"No a co! Byla to ještě větší p**a než ty!" to zavolal a schodil vázu po babičce.
"Tak to byla poslední kapka! Vypadni...slyšíš? VYPADNI!" vykřikla velice rozrušená maminka
"Jo tak takhle ty! Tobě to ráno nestačilo? Chceš dostat znova přes držku?"
"Jsi nemožnej srab. Jo, je to srabství mlátit ženu! A ještě ke všemu vlastní."
Najednou se táta napřáhl ruku a já uslyšela plesknutí.
/NA tomto místě měla být fotka s fackou :D/
V tu chvíli jsem vyběhla z pokoje a chytla mamku kolem pasu. Táta se na mě podívat zvláštním pohledem a odešel. Máma ještě pořád nehybně stála. Pak jsme uslyšeli motor. Mamka se ujistila, že otec odjel a pak až mě objala, přičemž se rozbrečela.
O 3 měsíce později
Od tohoto okamžiku uběhly necelé 3 měsíce a máma přišla domů. Byla totiž na nějakým úřadě nebo co...Někde na nějaký maritě.Dala jsem jí pusu a pozdravila jsem jí.
"Ahojky mamko, tak co na tý maritě? Jaký to tam bylo? Cos tam dělala? Vezmeš mě tam taky?"
"Čauky zlato, tak zaprvý né na maritě, ale na matrice a za druhé" odmlčela se " Víš, zlato, musíš to pochopit, no víš...S tátou jsme se domluvili, že" " Ty si mluvila s tátou?" zeptala jsem se a hned dostala odpověď... "Ne, mluvila jsem s jeho právníkem. Teda můj právník z jeho právníkem a... je to složitý, prostě jsme se domluvili, že se s tatínkem rozvedeme a já tě budu mít v plné péči. Jo a... no, nebudete se vídat, ale zlatíčko, pochop, že..." Dál už jsem neposlouchala a v hlavě si přehrávala slovo od slova.
1.) Čekali jste, že se Ruthini rodiče takto pohádají?
2.) Co by jste udělali, kdybyste v tomto okamžiku byli na Ruthiním místě?
3.) Líbí se vám tak klíčová dírka? :D
1.) No... Vlastně ani ne.
2.) Já na to radši nemyslím. Podle vyjadřování jejího otce mi bylo docela... Špatně =D Nechtěl bych mít takovýho tátu, ale asi bych i tak byla smutná. Sice je zlý, ale přecejen to je můj táta. Ale ta máma je opravdu hodná =) Nevím... Asi bych byla smutná, že se s ním ani neuvidím, ale zároveň bych byla ráda, že nebudu poslouchat hádky.
3.) JJ =D Dodala tomu "šmrnc" =D