5. dubna 2010 v 13:00 | sim-sims ™ (Baty & Cawííí)
|
Toto je bohužel poslední díl s fotkama, beboď caw odešla
Z minulého dílu: Rodiče Ruth se nechali rozvést. Ruth to opravdu zaskočilo.
Ruth: "Mami, maminko! To přeci nejde, to nemůžeš!" vykřikla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.
"Ale zlatíčko, musíš to pochopit, vše bude dobré. Budu se ti věnovat a uvidíš, že si budeš žít pořád skvěle." uklidňovala mě mamka a objala mě.
Uběhlo pár měsíců a s maminkou jsme měli jít do nějaké restaurace. Měla jsem z toho neuvěřitelnou radost. To se ale změnilo, když jsme do restaurace vešli a já spatřila dvě osoby u našeho stolu.
"Mami, někdo sedí u našeho stolu! To je náš stůl, vždyť máme rezervaci" začala jsem problém řešit. "Ale Ruth, počkej." Zarazila mě mamka. Přistoupili jsme ke stolu a jakýsi pán maminku pozdravil.
"Ty budeš Ruth, že?" řekl ten muž. Já neodpověděla a jen jsem se podívala na matku. "Mami, co to je za chlapa?" zeptala jsem se. "Ruthi! Chovej se slušně. Tohle je Samuel. Můj přítel" řekla docela klidně. Já tomu nemohla uvěřit. "A toto je jeho dcerka Isabel" pokračovala a ukázala na malou blondsku u stolu.
Radši jsme nic neříkala a přisedla si. Řekla jsme si, že se budu chovat normálně, že si vše s matkou vyřešíme doma. Při večeři najednou Samuel řekl:
" Při této příležitosti bych rád něco řekl. Teď, když už se všichni známe, tak si myslím, že bych již mohl tento rázný krok udělat." a otočil se na maminku. "Rito, vezmeš si mě?" řekl a já myslela, že omdlím.
Maminka se usmála, nadechla se a řekla: "Ach Same, to víš, že si tě vez..." "Ne!" vykřikla jsem. "Maminko! to přeci nemůžeš!"
zvolala jsem a rychle utekla z místnosti. (btw. omlouvám se za ty slzy, při focení jsem je tam nemohla dát, byli na obecním pozemku )
Utekla jsem na WC a strašlivě brečela. Náhle se otevřeli dveře. " Ruth? Ruthinko..." říkal hlas, ve kterém jsem poznala mamin.. ehm, mámu. "Neboj se zlato, nic to neznamená. Ty pro mě budeš vždycky moje milovaná holčička. Nikdy nebudu nikoho víc milovat než tebe. Ale také mám právo, být manželkou. Musíš to pochopit. Samuel je skvělý otec, uvidíš, že se spřátelíte." snažila se mi vysvětlit.
"Mami...mám tě ráda, ale promiň, teď k vám nepůjdu. Jdu domů"
a lehkým krokem jsem odešla
WoW teď to začíná mít nečekaný spád. Určitě tento komix, nebo spíš bududoucí povídku budu číst dál.