
Já asi vážně nejsem normální.....Jen chci upozornit,že děj,který jsem napsala v úvodu se možná trošku víc změní:)

Vykláním se zpoza dveří.,,Co se děje?"Ptám se podrážděně.,,Na"Vyštěkla na mně máti.,,Skoč pro tyhle věci"A hodila po mně papírový pytlík s peněženkou a útržkem papíru.,,Nikam nejdu."Obrátila jsem oči v sloup.,,Slovíčko prosím,by neuškodilo."Utrousila jsem chladně,ale šla jsem.

Obchod je od našeho domu asi tak deset minut cesty,takže jsem nemusela jít nikam daleko.Položila jsem prodavačce lístek na stůl a ta hned z regálů začala vykládat věci,které jsem potřebovala.V celé ulici je jen jeden obchod.A to staré babky Jaksionové.Její malý obchůdek obsahoval malou kavárničku,a obchod s tím nejzákladnějšími věcmi.Položila jsem jí na stůl peníze a ona po nich hned natáhla svoji vrásčitou ruku.

Rychle jsem naházela věci do papírové tašky a pevně ji chytila,aby se mi neprotrhla,nebo nevysypala.,,Naschle"Zavolala jsem ještě přes rameno a už si to mašírovala domů.Taška se mi pronesla,a začínaly mně bolet ruce a slunce na mně nemilosrdně pražilo.

Loktem jsem otevřela dveře,vběhla za matkou do kuchyně a položila tašku na stůl.,,Díky,Tracy."Já jen povytáhla obočí,ale nic jsem neříkala.Od kdy děkuje?Opřela jsem se lokty o stůl a zakousla se do jablka,které jsem vytáhla z tašky.Dojedla jsem ho až na ohryzek,který jsem hodila do koše.,,Jdu ven."Oznámila jsem a vyřítila se ze dveří dřív,než matka mohla říct jediné slovo.

Venku bylo krásně....Nevěděla jsem co dělat,nebo kam jít,takže jsem chvíli postávala před domem.Nakonec jsem se vydala úzkou uličkou do místního a malého parku.Procházím kolem domu,který je už několik let prázdný,ale doteď zachovalý.Nikdo se tam nenastěhoval už dlouhou dobu.Většina lidí jsou jen místní.Žádní turisté,nic.Je tu všechno,co člověku stačí.Obchod,nádraží,škola......Já jsem tu spokojená,a pravděpodobně budu ještě dlouhou dobu.











Pěkný komiks
♪♫