close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Love always finds,díl 3.

29. května 2010 v 13:54 | sim-sims ™ (Bari) |  Love always find
Takže konečně jsem se dokopala k tomu,abych zase přidala nějaký ten článek...Poslední dobou nejsem moc kreativní.Tento týden jsme psaly nějaké čtyři písemky,takže jsem se musela učit,učit a učit.Ale je víkend,a já mám pro dnešek pohodičku,protože mlj milovaný tatínek je v práci.
Počet fotek:3
Info k dílu:Tento díl už mám dlouho uložený,ale nějak se mi ho nechtělo psát.A ještě pořád mám před focený další díl.
Tento díl vlastně,,odstartuje"celý komix,a jeho děj.

bb
Jako každý den se vracím ze své noční toulky po ulici,a jsem až moc přehnaně unavená.Oči se mi klíží,ale stále vidím dobře na cestu.Už skoro přecházím přes můstek do naší čtvrti,ale odněkud slyším tlumené hlasy a hihňání.Schovávám se za keř a vystrkuji hlavu.Už jsem blízko našeho domu,takže k němu vidím až moc dobře,ale byla bych raději,kdybych nic neviděla.Moje matka,která vždycky odmítala navázat nějakou známost, se tam teď cicmala s nějakým chlapem.Jejich mlaskavé polibky ještě doprovázelo matčino hihňání.Nemohla jsem uvěřit svým očím.Ztuhla jsem,neschopna se pohnout.Nakonec jsem se přeci pohla a smutně se opřela o studené zábradlí,pod kterým proudila čistá a studená voda.
mjbh
V očích jsem cítila pálení,a za chvíli mně z nich začaly téci slzy.Byla jsem nešťastná.Ale proč mi tolik vadí,že moje matka si našla novou známost?Neměla bych být spíš šťastná?Smutně jsem hleděla na vodu,kde pobíhaly vlnky a valily se přes čistě bílé oblázky.Byla jsem tak ponořena do svého smutku,že jsem neslyšela odjíždějící vlak,neslyšela jsem troubení klaksonu u auta,ale ani tichých kroků,ozývajících se za mnou.,,Proč brečíš?"Ozval se za mnou jemný,mužský hlas a já se prudce otočila.,,Nebrečím."Odsekla jsem.,,Aha.Tak co je tedy tohle?"Zeptal se,a dotkl se mých slzami zmáčených tváří.
snapshot_390305ba_b90be9c4
Tiše jsem si povzdechla a posadila se na sluncem vyhřátou teplou zem.Tráva byla měkká,protože rostla u vody,a lampa,která nestála dál než tři metry na nás vrhala strašidelné stíny.Neznámý se posadil za mnou na zem.,,Jsem Elliot."Představil se a podal mi ruku.,,Sue."Zamumlala jsem a stiskla mu ruku.Stoupla jsem si.,,Jdeš domů?"Optal se a já jen mlčky přikývla.,,Tak hodně štěstí."Řekl a znovu si se mnou potřásl rukou.Já jen znovu přikývla a vydala se k našemu domu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anicka625 anicka625 | Web | 30. května 2010 v 10:32 | Reagovat

Těšim se na další díl :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama