26. dubna 2011 v 19:54 | sim-sims ™ (Sophie)
|
První díl komiksu je tu :)
Díl nese název Tichý pláč, snad se bude líbit ;)
"Za chvíli bychom tam měli být." přerušil tiché předení motoru hluboký, mužský hlas."Dům už je připravený, poslali tam na to lidi."
Blondýnka otevřela oči. Seděla na zadním sedadle sportovního auta. Před ní seděla nějaké hnědovlasá žena a za volantem muž.
Dívka byla zmatená. Jak se sem dostala? Kdo jsou ti lidé? A kdo je vlastně ona? Připadala si jako ve snu. Nic nedávalo smysl. Netušila že jí vymazali paměť a neobtěžovali se vložit nereálné vzpomínky, jako tomu dělali ve všech předěšlích případech, kdy jí vyvedli z budovy.
Pohlédla na své ruce, které zdobilo několik prstýnků a umělé nehty. Na mnoha místeh byli ruce poškrábané, a po hřbětě ruky se táhly temně fialové modřiny. Lehce pohladila světlé šaty, které měla na sobě.
"Skvělé, dala bych si sprchu." ozval se ženský hlásek ze sedadla před ní.Blondýnka sebou vystračeně cukla, přičemž jí kolem tváře prolétlo několik pěčlivě upravených vlasů. Ihned se pustila do skoumání nového objevu.
"Ještě sis to nerozmyslela Alice? Mohla bys.."
"Ne," přerušila ho jemně "už jsem se rozhodla."
"Ale je to nebezpečný." rozhovor přerušilo slabé klepání nehtů na okno. Dívka na zadním sedadle nedokázala pochopit co za tajemnou moc jí brání prostrčit ruku ven z auta.
Alice se jí nepříjemě vysmála. Blondýnka poznala pohrdání v jejím hlase a smutně stočila pohled do svého klína.
Zaskřípali brzdy a auto zastavilo na příjezdové cestě u pěkného domku. Alice okamžitě vystoupila ven a protáhla se, James ji ihned napodobil, jen blonďatá dívenka dál bez hnutí seděla v autě.
"Vezmi ji dovnitř." poručil James. Alice si povzdechla a otevřela dveře od auta, chytila dívku za zápestí a vytáhla ji ven.
"Dělej!"vyprskla a strčila do ní. Drobná blondýnka se zapotácela, ale to už jí Alice chytla za šaty a dotlačila ji před sebou až do domu. Brzy dorazil i James s několika zavazadli, ve kterých měli osobní věci.
"Vezmi jí a pojď, než to doděláš, tak ji zavřeme dole." řekl, položil zavazadla a vydal se chodbou ke schodům do sklepa.. Alice chytila blondýnku za paži a táhla ji za sebou po chodbě.
Schody ústili do menší místnosti, která nápadne připomínala místnost, ve které blondýnku nedávno připravili o paměť. Ale byli zde ještě jedny dveře.
"Za jak dlouho budeš mít připravený obsah té nové paměti?" zeptal se James a automaticky si poklepal na hodinky.
"Neboj se, do zítra to stihnu." odvětila Alice, odemkla dveře a strčila dívku do místnosti. Dveře se zavřeli a blondýnka osaměla. Místnost byla vybavena pouze postelí u stěny. Dívka udělala nekolik krůčků a sedla si na její okraj.
Nevěděla jak dlouho tam seděla, bez pohnutí, jako by byla v tranzu ze kterého ji probralo až další cvaknutí klíče v zámku. Ohlédla se. Ve dveřích stál James, pomalu vešel, zvedl ji a odvedl do vedlejší místnosti, kde už čekala u počítače Alice.
James usadil dívku do vysokého křesla a připoutal jí. Alice mezitím něco naklepala do počítače.
"Neměj strach," řekla "za chvíli si budeš myslet že jsi jako každá normální dívka." usmála se a stiskla tlačítko na klávesnici.
Následovalo známé pískání v uších, ne-li v celém mozku. Myslela si že jí snad pukne hlava. Vytryskli jí slzy. Před očima se jí míhali nějaké obrázky. Jako-by vytržené z jejího podvědmí. Ale bolest byla tak spalující, že pomalu strácela vědomí. Ještě zaslechla Alicina slova. "Dobrou noc, dceruško."
Moc zajímavý!
Jen jak se k ní ta Alice chová je hrozné.
Zajímalo by mne co přesně jí udělaly, těším se na další díl ;)