close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Prolog

22. dubna 2011 v 12:03 | sim-sims ™ (Sophie) |  Genetic trap
Tak tu je prolog k mému komiksu, bavte se ;)

Těžké, olověné dveře se pootevřeli. Místnost byla tmavá, pouze úzký proužek světla vstupující škvírou mezi dveřmi osvětloval prázdné lůžko u ocelové zdi. V průvanu u dveří neposedně poletovalo několik peříček, bílých jako sníh.
Zablikali zářivky a celou místnost zaplnilo ostré světlo. Roztrhané kusy lůžkovin byli rozházené po celé místnosti. Některé zářivky se pouze bezmocně houpaly na kabelech vysících ze stropu a jiné leželi roztříštěné na zemi.
Muž, který pomalu vstoupil do místnosti, se rukou dotkl chladné zdi u dveří. Pod dlaní ucítil něco lepkavého. Ohlédl se. Krvavé šmouhy se táhli po celé délce dveří. Někde již zaschlé, jinde čerstvé. Na některých místech byla zeď dokonce promáčknutá, jako by to byl pouhý plech.
Z rohu místnosti se ozval nepřítomný povzdech. Černovlasý muž se ohlédl. Mladá dívka seděla přitisknutá ke zdi ukrytá za kamenou lavicí a těžce oddychovala. Z hřbetů obou jejích rukou, ale i z prstů jí stékala horká krev, jak se všemi silami snažila opustit tuto děsivou místnost. Muž zamířil klidným, pomalým krokem k dívce a zastavil se metr od ní. Nepohnula, ani nemrkla, pouze nepřítomně hleděla na protější stěnu.
Muž se při pohledu na ní škodolibě uchechtl. Dívka pomalu otočila hlavou, jako by se právě probudila ze sna. Pohled se jí zastavil až na černých, kožených botách onoho muže.
Muž udělal další drobný krůček k ní, když v tom se dívka prudce odrazila od zdi a chytila muže za nohu, tedy za botu a začala ji zaujatě třít dlaní. Žmoulala tkaničku v prstech a láskyplně hladila černou kůži. Nic podobného dříve neviděla, alespoň si na to nepamatovala. Byla tu zavřená třetí měsíc, ale jí to připadalo nekonečné. Všechny její vzpomínky se vázaly k této místnosti. Venku nikdy nebyla, nevěděla co ji tam čeká, ale snažila se utéct každý den.
Muž si zhnuseně odfrknul a ucukl s nohou tak, aby ji vytrhl z dívčiných dlaní. Když blondýnka stratila rovnováhu a upadla na chladnou podlahu, nemeškal a krutě ji kopl do obličeje. Místností i chodbou se ozval srdcervoucí vzlyk. Dívka se vyplašeně připlazila ke zdi a přitiskla se k ní, jako by ji snad mohla ochránit. Z rány na líci jí stékala krev, která se postupně mísila se slanými slzami které se jí řinuli z očí. Třesoucí se dlaní si otřela tvář a sledovala, jak z jejích dlouhých prstů zakapávají průhledné, třpitivé kapičky. Netušila co jsou slzy. Bylo to pro ni zvláštní, nové.
Než se odtrhla od svého nového objevu ucítila na paži pevný stisk. Muž v nemocniční uniformě, který před okamžikem vstoupil do cely, ji pevně sevřel a vyvlekl na chodbou. V těsném závěsu je následoval černovlasý muž, jež ji kopl do tváře.
"Počkat." zahřměl jeho hlas. "Dejte jí tohle." podal druhému muži injekční stříkačku. "Sedativa? To nebude nutný. Je bezbranná"
"Nováček.??" jeho posměšný hlas byl nepříjemný "Slyšíš tohle?" řekl a zaklepal si na levou nohu. Ozval se kovový zvuk. "Jsem jak kyborg a to jen kvůli týhle mrše. Nepodceňujte jí. Není jako my ostatní." Tím rozhovor ukončil a vykročil chodbou.
Dívka sebou vystrašeně třásla, bála se jich a toho co jí chtějí udělat. Hnědovlasý muž v uniformě pohlédl do její tváře. Upírala k němu své vyděšené oči a strachy se jí svíralo hrdlo. Povzdechl a zabodl injekci dívce do krku, ta zasténala a podlomila se jí kolena.
Muž jí uchopil pod pažemi a odtáhl do nějaké místnosti. "Tak už jí tam přivaž, ať můžeme vypadnout." Připnutal ji pevnými koženými řemeny k vysokému křeslu. Chlad jí prostupoval celým tělem a pálila jí rána na tváři.
Oba muži odešli. Chtěla se rozhlédnout, ale nemohla pohnout hlavou, měla ji pevně připoutanou ke křeslu. Dohlédla pouze na malý kovový stolek vedle sebe. Leželo na něm několik ocelových věcí, které nedokázala přesně identifikovat, nikdy dříve nic podobného neviděla.
Spomalila dech a zaposlouchala se do neústupného ticha. Byla tu jen ona a její strach z nevědomosti. Co s ní bude? Proč jí připoutali?
Z chodby se ozvaly tlumené hlasy. "Jste si tím opravdu jistí?" ozval se mužský, trochu vyšeptalý hlas "Je sice nejlepší, ale je dost labilní a .."
"Je jediná, která to zvládne." přerušil ho hluboký mužský hlas "Musíme to zkusit."
"Víš co udělala Starkovi s tou nohou. Nikdo s ní nechce nic mít." argumentoval vyšeptalý hlas.
"Tak s ní pojedu já, je to pořád ještě dítě. Není obyčejné, ale stále dítě."
"A já pojedu také." ozval se hlas nějaké ženy.
"Alice?" vydechli nevěřícně oba muži najednou.
"Nikdy si s dětmi nebyla venku."
"A právě proto pojedu." nenechala se odradit žena.
"Vyber si napoprvé někoho klidnějšího, třeba Darena." Žena je nejspíš odbyla nějakým gestem, jelikož nastalo ticho. Ticho, které tížilo a dusilo. Vteřiny se vlekly, dokud nezaskřípali dveře. V místnosti se rozduněl zvuky podpatků, narážecích do podlahy.
"Je vzhůru, Jamesi." zazněl znovu ten protivný, ženský hlásek.
V zorném poly drobné blondýnky se objevili všichni účastníci předešlého rozhovoru.
"Sláva." usmál se hnědovlasý muž a srovnal si brýle"Můžeme začít." Pokynul ženě, která ihned přistoupila k blondýnce. Ta sebou začala cukat, aby se vymanila ze sevření kožených pásků. Byla vystrašená a netušila, co s ní plánují. Hnědovlasá Alice se na ní podívala lítostivým pohledem, tak falešným až to bilo do očí. Byl to téměř výsměch. Lehce jí pohladila a po tváři, přičemž jí setřela několik třpipících se slziček. A k hlavě jí připevnila nějaký kovový přístroj, který uchytila drobnými ,ocelovými pacičkami na spáncích. Poté se odebrala k počítači a začala klepat do klávesnice.
Dívka se vystrašeně třásla. Poslouchala tiché klepání klávesnice, netušíc co ten zvuk vydává a prosebně hleděla na muže před sebou. Zjistila že pokoušet se odpoutat sama strácí smysl. Zaslechla bzukot elektrického proudu, ale zjevně to slyšela pouze ona, následoval nesnesitelný pískot v uších a dívce vytryskly nové slzy. Myslela si že nic horšího už nepříde, když ji od spánků projela ostrá, bodavá bolest a dívka stratila vědomí.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | 22. dubna 2011 v 19:43 | Reagovat

Krása, strašně se mi to líbí píšeš ohodně lépe než Ann, jen tak dál :))

2 MissKatkaPink MissKatkaPink | Web | 22. dubna 2011 v 21:08 | Reagovat

Máš to moc super, kukni na můj blog :) a přidej se do soutěže ;) ;-)

3 s-shenny-s s-shenny-s | Web | 23. dubna 2011 v 18:44 | Reagovat

Ahojky prosím nemohl by se někdo od vás podívat k nám na blog máme šíleně malinkou navštěvmnost.. Já vás moc prosím reklamy sem nenašla.. =( a koment tam nehte prosím =(

4 Eipy Eipy | Web | 23. dubna 2011 v 20:03 | Reagovat

Je to úžasný :) moc se mi to líbí, píšeš krásně

5 Agnes Agnes | E-mail | Web | 23. dubna 2011 v 20:12 | Reagovat

Krásný komix máš talent na psaní.. Ty to někam dotáhneš!! A prosím potřebovala bych vědět jak fotky ze the sims 2 dát na blog.. :( moc vy mit o pomohlo předem moc děkuji!

6 The sims 2 The sims 2 | Web | 2. června 2011 v 18:02 | Reagovat

pekne.Koukej na muj blog ;-)

7 Lola Rose Lola Rose | 19. září 2011 v 20:52 | Reagovat

Velmi,ale velmi moc pěkný komiks...Píšeš  tak přehledně a přesto tajemně...moc,moc úžásně napsané...přelrásné!!!!

8 simsakove simsakove | 1. října 2011 v 11:38 | Reagovat

supr blog navstiv i muj

9 Adri Adri | 9. ledna 2012 v 14:53 | Reagovat

trochu si nemyslím že je to tvůj komis ;-)

10 hvezdyzhollywodu hvezdyzhollywodu | 30. června 2012 v 10:27 | Reagovat

Prosím podívejte se na můj blog,prosím:) je o modě,the sims,celebritách apod.:) Prosím podívejte se:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama