Zdravím :) Počítač našeho admina přepadla modrá smrt, takže pokud víte co s tím, dejte vědět. Dále vás chci upozornit na to, že hledáme nové adminy, proto se klidně přihlašte. Také nám uděláte velkou radost, když lajknete naší facebookovou stránku.
No a teď už přináším první díl komixu. Pokud jste prošvihli představení, přečtěte si jej TADY a pak se už pusťe do prvního dílu :)

Z POHLEDU EMILY

"...ani žádné přeháňky, proto nezapomeňte vyrazit někam ven a užít si tyto první srpnové dny!" říkali v televizi. Tak zítra mají být tropy a to včera lilo. Teda nemůžu říct, že bych toho lijáku litovala... To bych jinak neměla hezké včerejší zážitky.

I když to dnešní ranní vstávání šlo celkem těžko. Ani se tomu vlastně ranní vstávání říkat nedá. Vstávala jsem něco po dvanáctej a hned jsem si dala příjemnou bublinkovou koupel. Kdo by se mi taky divil, když jsem domů dorazila někdy mezi třetí a čtvrtou hodinou. Ale musím říct, že na ten včerešek celý den myslím...

Ale na to, že jsem přišla domů tak znavená a že jsme i něco popila, nevypadám dneska nijak zle. Jen se mi prostě nechtělo nic dělat, tak jsem celý den prostě proflákala. Ona stačila ta koupel, chvilka upravování a počítač... Pak máte hned skoro celý den v tahu.

Z POHLEDU CLAIRE
Tak zase nic! Zkusila jsem další agenturu, ale neuspěla jsem. Holt budu muset to malování obrazů ještě trochu vypilovat a udělat je zajímavější. Teď už se konečně vracím domů, beru za kliku a vstupuju do baráku.

"Čus, máme něco k jídlu?" zeptám se a jdu dál směrem do kuchyně. "Čínský jídlo, tady holka..." zavolá ségra. "Vidim" zareaguji. Vezmu si krabičku a zasednu na gauč. Dám si pikantní masové kousky do pusy a navazuji rozhovor. "Kde máš vůbec Luka, že tu sedíš tak sama?"

"Ještě je v práci. Asi" řekla neutrálním hlasem Emily. "Co myslíš tím asi?" zeptám se a hned napnu uši. "Ale co já vím, asi je. Kde by byl jinde." Teď už se na ní podívám lehce podezíravě, neboť její divný hlas mě trochu zaráží. "A to ti tu neni bez něj celej den smutno?" Emily ani nespustí oči z obrazovky a jen prohodí "Hm, asi." Vyndám hůlky ven z pusy a narovinu jdu vyzvídat. "Heeej, Emily, vnímáš mě vůbec?" Konečně se otočí na mě, pochvíli mě sleduje, jak nevkusně žeru a pak odpoví: "Jen jsem zamyšlená, chápeš. Vlastně se ti chci s něčím svěřit..."
Inspirace pro diskusi...
Co se chystá říct Emily Claire? A co se to vlastně stalo "včera"? Vymýšlejte, vymýšlejte, ve fantazii se meze nekladou :D A třeba se někdo z vás trefí nebo mě inspiruje :D
Čím víc uvidím váš zájem, tím dřív přibyde nový díl :)))











peknee
:)